Kaple sv. Antonína Paduánského v Ronově
Raně barokní jednolodní kaple s trojbokým závěrem kněžiště pochází z r. 1680 a původně byla součástí ronovské tvrze. Kapli nechal vystavět tehdejší vlastník Ronova a majitel křižanovského panství Jan Pavel z Garu. Roku 1727 kapli i s Ronovem získal do svého držení žďárský klášter.
V roce 1730 byl opatem kláštera Václavem Vejmluvou pověřen malíř Karel František Antonín Töpper, aby kapli vyzdobil freskami ze života patrona svatého Antonína Paduánského. Opat Vejmola vybral malíři ke ztvárnění na stropě legendy Zázrak s oslicí a Zázrak srdce lakomcova, které jsou častými náměty ve výtvarném umění. Zbývající dva výjevy na fresce o Zázraku s mrtvým šlechticem a Zázraku se světcovým jazykem jsou méně obvyklými náměty.
Karel Töpper, přední západomoravský barokní malíř, svými malbami vyzdobil také například hlavní sál prelatury žďárského kláštera, slavnostní sál kapitulního probošství v Olomouci nebo salla terenu v klášteře na Velehradě.
Architektura kaple se v průběhu staletí nijak výrazně neměnila. Šindele byly vyměněny za měděný plech až po druhé světové válce. Na trojúhelníkovém štítě stavby je ve výklenku umístěna socha patrona svatého Antonína Paduánského. Na jižní straně zastřešení je polygonální sanktusník. Před kaplí stojí mohutný kamenný kříž.
A kdo byl svatý Antonín Paduánský? Portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Jde o jednoho z nejproslulejších svatých, který je uctíván po celém světě. Je oblíben také u umělců. Katolická církev jej prohlásila roku 1232 za světce a roku 1946 za učitele církve.
Fresky Karla Františka Teppera v kapli sv. Antonína Paduánského v Ronově
Kaple sv. Antonína Paduánského je nenáročná stavba centrální dispozice s nízkou plackovitou klenbou prolomenou několika lunetami. Byla vystavěna v roce 1680 vlastníkem Ronova Janem Pavlem z Garu v areálu dvora patřícího k tvrzi. V roce 1727 získal Ronov do držení žďárský klášter. Dnes je těžké odhadnout, co vedlo opata Vejmluvu k tomu, aby nechal tak jednoduchou stavbu vyzdobit rozsáhlým freskovým cyklem.
Touto prací pověřil K. F. Teppera. Narodil se v Chrudimi 20.10.1682 a po několika letech učení malířem odešel na zkušenou do světa. V prvním desítiletí 18. století se objevuje na Moravě už jako hotový freskař. Roku 1707 se žení ve Velkém Meziříčí s dcerou pozdějšího vrchnostenského hejtmana. V roce 1715 zde kupuje dům a je mu uděleno měšťanské právou. První velkou práci získal v roce 1710 v Jihlavě, kde freskami vyzdobil řádový kostel jezuitů. Pak vytvořil rozsáhlý obrazový cyklus „Vjezdu císařů“ pro zámek v Brtnici, Následovaly fresky pro hřbitovní kostel sv. Barbory v Polné, hlavní sál kláštera ve Žďáře nad Sázavou a jídelnu proboštské rezidence v Olomouci. Od roku 1730 zdobí freskou salla terenu ve Velehradě. Fresky v Ronově vytvořil mezi lety 1730-1734. V roce 1737 končí jeho tvorba výzdobou kostela sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Brzy 12.11.1738 malíř ve Velkém Meziříčí umírá. Vdova se stěhuje se synem do Boskovic a musí velkomeziříčský dům zastavit a pak i prodat.
Na výzdobě kaple v Ronově malíř bezpochyby pracoval podle opatova scénáře, jenž z mnoha legend o zázracích sv. Antonínu vybral k realizaci čtyři zázraky: s mrtvým šlechticem, se světcovým jazykem, srdce lakomcovo a zázrak s oslicí. Z lunet klenby dnes můžeme bezpečně interpretovat jen medailon, kde světec káže rybám. Vytvořit na malém nízce zaklenutém prostoru centrálně utvářené lodi kaple pocit otevřeného prostoru by bylo obtížné pro většinu freskařů té doby. Malíř zde prokázal dobrou znalost křesťanského katechizmu, životopisů svatých a jejich atributů. Stejně jako na ostatních freskách si však i zde zachoval pověst pozorného vypravěče. Vesnická kaple sv. Antonína se tak zařadila mezi významná mistrova díla.
Mgr.Jiří Uhlíř: K. F. Tepper, západomoravský barokní malíř; PROL studio Třebíč 2002; fotografie Josef Prodělal.
